…zní to jako alibismus, že?
Ono totiž některé dveře v našich životech bývají zavřené. Kdo mě sledujete déle, tak víte, že mým snem nebylo stát se šamankou. Chtěla jsem vystudovat medicínu a dělat akupunkturu – pracovat na tom rozhraní, kde západní medicína potřebuje celostní přístup. Ale dveře medicíny se mi nikdy neotevřely. A když jsem se konečně silou probojovala dovnitř, život mě vyšoupl zase hezky rychle ven.
Naproti tomu některé dveře se nám otevírají bez zaklepání…
Víš, já trochu pomáhám s organizací té šamanské konference a je pár termínů na individuální léčení s šamany z Peru… psala mi kamarádka – šamanka – pár dní před konferencí.
Otevřela jsem si web s termíny a pohled mi padl na fotku šamana v korálkové čepici. Tvar jeho nosu mi něčím připomínal ten můj.
Kdybych šla, tak k němu, běželo mi hlavou.
Jenomže – bylo to v týdnu a přes den. Děti, škola, svačinky, práce. Nulová šance.
Když tam mám být, tak se to nějak stane, řekla jsem si večer, když jsem usínala. Co jiného mi zbylo.
Pár dní na to jsem se vzbudila s myšlenkou, že ve středu je přece svátek.
Nádech, výdech.
Otevřela jsem web. Zbyl jeden poslední termín. Ve středu. U šamana s orlím nosem, ke kterému jsem chtěla jít.
S malou dušičkou jsem o tom řekla muži. Trvalo pár hodin, než vyměkl.
S ještě menší dušičkou jsem pak sáhla do spořícího účtu a zaplatila za léčení.
S mírnou panikou jsem pak ve středu řídila do Prahy a doufala, že stihnu zaparkovat někde poblíž.
A s obrovskou panikou jsem pak sáhla po klice budovy, ve které bylo ono harmonizační studio.
Dveře mi otevřela žena s modrýma očima.
Jdete taky na léčení? Zeptala se.
Byla to majitelka studia, aromaterapeutka a velmi milá. Čekaly jsme spolu na chodbě… A nakonec jsme po léčení spolu šly na kávu, procházku a dort, a hodně se smály.
Vzniklo z toho několik zajímavých výstupů:
* Když si budu chtít zapůjčit prostory v Praze, mám se koho zeptat:)
* Nemusíš se bát jít do neznáma, kamkoliv jdeš, bude tě tam čekat čarodějka.
* NĚKTERÉ DVEŘE SE NÁM OTEVÍRAJÍ BEZ ZAKLEPÁNÍ, ALE PROJÍT JIMI MUSÍME SAMI.
I když to znamená vést nepříjemný rozhovor. I když to znamená investovat víc, než jsem čekala. I když to znamená, že musím zvládnout výzvu, do které se mi nechce – třeba zaparkovat v centru Prahy. A i když cítím obrovskou paniku.
NIC Z TOHO NEZNAMENÁ, ŽE BY TA CESTA NEBYLA PRO NÁS. PRÁVĚ NAOPAK – Z CEST, KTERÉ NÁS NEJVÍC POSUNOU, MÁME ZPRAVIDLA NEJVĚTŠÍ STRACH.
O léčení s šamanem v dalším příspěvku😉
