…aneb jak pracuje šaman.

Představte si, že „člověk“ je jako míchaný nápoj.

Má spoustu vrstev, které od sebe nejdou úplně oddělit, ale každá z těch vrstev má malinko jinou kvalitu. Vespod je hustý sladký sirup – naše fyzické tělo. Každá další vrstva je malinko lehčí a jemnější – až někde nahoře na okraji skleničky je nápoj tak jemný, že mizí do ztracena.

Takto nějak vnímám naše energetické pole.

Má spoustu vrstev. Jednou z nich je naše fyzické tělo, zbytek není tak úplně vidět.

Když se potkáme s nějakou výzvou (zásekem, bolestí, strachem, sabotérem, vzorcem, bludným kruhem, skleněným stropem…), v našem poli se aktivují některé vrstvy – a každá z nich má k tomu co říct.

Třeba si řeším, že je pro mě těžké říkat klientům ne.

Mám dojem, že musím vyhovět (jinak se mi sesype podnikání a umřu hlady).

Ve vrstvě fyzického těla se ozývá oblast nad srdcem, kde se často ukazují témata sebehodnoty. Je tam stažení, které jde až do zatuhlosti a existenčního strachu.

Ve vrstvě pod tím je vzpomínka z dětství. Postavila jsem si hlavu a pak za trest stála v koutě. Probublává tam hněv a pocit, že svět mi nerozumí a je ke mně nespravedlivý.

Několik vrstev pod tím je bolest z rodové linie. Prababička odmítla poslechnout rodiče a vdala se z lásky – a rodina ji vydědila. V této vrstvě v poli je bolest. A pocit, že dát přednost tomu, co chci já = vyloučení.

Několik vrstev pod tím z hrudi trčí kopí, a nevyřčené slovo „ne“ se zadrhlo v hrdle. Vzpomínka z „minulého života“?

A takhle to jde hlouběji a hlouběji.

Takže teď a tady stojím před situací, kdy bych velmi potřebovala začít klientům říkat ne, ale pokaždé se něco ve mně zlomí.

V tom kratičkém okamžiku, kdy dostanu zkrat, se ve mně ozvou všechny ty staré vrstvy najednou.

Kompletní nálož celé té prastaré bolesti, odloučení, strachu. Na zlomek vteřiny, ale ono to stačí, aby moje vědomé rozhodnutí tady a teď zesláblo natolik, že zase řeknu ano. A potom kroutím hlavou, a nechápu, jak se to zase stalo.

Všechny ty nevědomé vrstvy v nás fungují jako takový spodní proud, který nás vede někam. Spousta z toho, co si v životě vytváříme, není výsledkem našeho vědomého rozhodnutí, ale právě těchto nevědomých spodních proudů.

Proto třeba lidé, kteří si procházejí nějakým (online) kurzem – nebo se snaží zavádět nový návyk, to na půl cestě vzdají. Je to proto, že jejich nevědomé vrstvy je jako žvýkačka stáhnou zpátky.

No a stabilizovat svoje energetické pole – pro mě to znamená laskavě zvědomovat a uzdravovat postupně všechny mechanismy ze svých spodních proudů.

Aby u kormidla nebyla nějaká moje stará bolest, ale opravdu já.

Šaman ty spodní proudy dovede najít a proměnit.

Když to chceme udělat sami pro sebe, nejde to tak snadno. Protože právě v místě daného zranění nám většinou schází síla tvůrce. Místo ní je tam bolest. Proto je lepší dívat se na své zranění společně s někým, kdo tam zranění nemá.

Co ale pomáhá:

1) Rozšířit svůj pohled na svět, rozbít svou bublinu – třeba kontaktem si lidmi, kteří to mají jinak. Díky tomu můžeme začít vidět mechanismy v hloubce, které pro nás byly neviditelné.

2) Ptát se, odkud to pramení. Z mojí zkušenosti – v těch místech kde zranění začalo většinou stačí gram laskavosti navíc, aby se začal najednou odvíjet úplně jiný příběh.

3) Zastavovat se, vracet se do tady a teď – vědomé rozhodnutí v přítomnosti má větší sílu, než spodní proud. Ale je potřeba se naučit vzpamatovat, když v něm plavu.

4) Rozbíjet starou energii. Zvukem, smíchem, zpěvem, tancem, rozhodnutím, meditací… čímkoliv, co mám po ruce. Šamani ji prostě rozbijí zvukem chřestítka a vytáhnou z čakry. To když začínají. Když už pracují dlouho, prostě ji promění.

5) Láska. Bůh netrestá. Bůh miluje. Vracet se k tomu.

6) Pouštět vinu. Tohle je teď pro mě asi největší v poslední době. Prostě ji pustit a odevzdat.

7) Rušit staré sliby. A rituály, které nemají konec. Fouknout do párátka a prostě spálit v ohni. Jeden by nevěřil, kolik toho v sobě máme. Někdy s lidmi neřeším několik sezení nic jiného.

8) Obohacovat se o nové. Někdy se ten vysněný, uzdravený stav v poli možností klienta vůbec nenachází. Musím jít do horního světa a tu možnost pro klienta najít, aby si ji vůbec dovedl dát jako záměr. Ale tyto střípky nových možností můžeme nacházet kdekoliv. V knížkách, Na procházce. V rozhovorech. Jsou všude kolem.

Vlastně těch možností zase není tak málo:) Jak poradit lidem, co můžou dělat sami – tak to hledám už léta. Pokaždé jsem se zasekla na tom, že tak hlubokou změnu, k jaké vede individuální práce, je těžké zobecnit. Ale teprve teď poprvé jsem se na to konečně podívala nějak pragmatikcy – a začínám vidět. Tento článek je kapička v moři, první vlaštovka. Jsem zvědavá, kam to povede.

Zaujal vás článek? Můžete se zapojit do diskuze ve facebookové skupině.